úterý 9. června 2015

Deník stážistů - Den 11. - Poslední loučení s Itálií

V pátek jsme si konečně uvědomily, že jsme tady poslední den a máme poslední šanci, si to zde užít a tak jsme se s holkama po velkém obědě, kde většina z nás snědla dva dezerty, sebraly a vyšly do města.

Prvním lákadlem pro nás byla zmínka o nutelové zmrzlině, kterou jsme si daly vedle oratoria a druhým důvodem bylo mé nekonečné mluvení o tom, že nemám magnetky pro rodinu, takže jsme nakonec neměly na výběr, vzaly si pár věcí a vyšly.
U palmové promenády jsme jako vždy uviděly hřiště (Logicky se za těch pár dní nepřesunulo. :D) a na houpačce konečně nebyly žádné děti, takže jsme se se Sárkou mohly pohoupat a rovnou pozdravit pana ředitele, který kolem nás projel na kole.

Dál jsme se vydaly už do úplného centra k bazilice, kde bylo spoustu obchůdků se suvenýry a u jedněch magnetů jsme se tak dlouho rozmýšlely (A nakonec vlastně i skoro odešly.), až nám nabídli slevu a tak jsem si magnety nekupovala jen já, ale i holky.
No a pak na nás čekala ta vysněná zmrzlina. Za 2 eura bylo zmrzliny hafo, jelikož nenabírali kopečky, ale spíše něco, co se ani popsat nedá. Prostě vzali špachtličku a dali to na kornout a takto to udělali dvakrát, protože jste si mohli vybrat dvě příchutě. A že bylo z čeho vybírat...

Vrátily jsme se ale s bolestí břicha (Ponaučení: Nikdy nejezte zmrzlinu po dvou dezertech! :D) a tak jsme ještě chvíli se Sárkou trávily na pokoji a před budovou hotelu na wifi a čekaly, než budou 4 hodiny, protože v tu dobu se otevíral jeden obchůdek poblíž, který byl jako stvořený pro holky.

Když telefon konečně ukázal očekávaný čas, zvedly jsme se, došly k obchůdku a já si ještě jednou prohlédla vitrínku s peněženkami a dvě z nich koupila. Jednu pro mámu a jednu pro nějúžasnějšího člověka na světě.  Pro MĚ!! :D
A najednou byl večer, seděli jsme všichni u poslední večeře a zpívali hitovky, které už se ani hitovkami nazvat nedají a tak trochu se báli toho, co přijde, jelikož se nás den předtím jeden z pracovníků zeptal, jestli chceme "Disko" a my přikývli.


Když jsme dojedli, holky vyšly napřed a mířily někam do suterénu, takže jsem se vydala za nima a zjistila, že stojí na půli schodů, sledují mě a nakonec jedna z nich řekla něco ve smyslu, že se tam bojí, ať jdu první. Samozřejmě jsem šla. :D A tam čekalo překvápko. V místnosti, která byla asi původně školkou, nebo prostě místností, kde si děti hrají (Soudě podle počtu hraček, se kterými si pak Sárka hrála. :D), byla tma, svítily tam barevné světýlka a hrála taneční hudba. Tomu říkám správné rozloučení se s hosty!
Nakonec jsme z místnosti odcházely zpocené se smíchem a se zvláštní náladou a alespoň my jsme byly ještě dlouho vzhůru, protože než se všichni vysprchují, zabere to spoustu času (A vody!) a pak jsme ještě jedly jahody, které jsme si koupily a upřímně není nic lepšího než sedět na balkóně, vykládat si a pojídat jahody.
A přesně tohle byl náš poslední den v Itálii. Něco nezapomenutelného, co tak nějak shrnulo veškeré předešlé dny a udělalo to za nimi jednu krásnou tečku.

Jak prožíváte poslední dny na dovolené Vy? Stejně jako normálně, anebo si uvědomíte, že je to poslední den a ve snaze dohnat vše, co jste nestihli, a užít si poslední chvíle, děláte naprosto vše, co se nabízí?

Žádné komentáře:

Okomentovat