úterý 9. června 2015

Deník stážistů - Den 10. - Monako, země tisíce schodů

Čtvrtek bych označila jako asi vážně nejlepší den. Minimálně nejlepší výletový den. Monako, ačkoliv je malé a obyvatel taky nemá zrovna nejvíc, je nádherné. Jeho historická část na Vás působí úžasným dojmem a nadchne Vás, ale zbylé moderní části jsou prostě něco pro mě.

První zajímavou věcí je už jen panorama Monaka, když do něj přijíždíte. Vidíte moře, spoustu malých domků a budov a do toho mrakodrapy s luxusními apartmány a bůh ví čím dalším. Jeden z mrakodrapů je hned kousek od pláže, na které jsme se opalovaly, takže když sluníčko zajde za určitou úroveň, už ho k vám budova znova nepustí. (Nebudu lhát ve stínu je hned o několik stupňů míň.) Ale ačkoliv je budova tak blízko pláže, vůbec nepůsobí zvláštně. Prostě tam patří a to je pro mě to nepochopitelné a zároveň úžasné, protože já sama mám moderní výškové budovy v oblibě a chci se podívat do velkých měst, kde je jich mnoho. A tady? Tady je jich pár, působí monstrózně a stejně tu naprosto pasují.

Když ale přestanu básnit o tom, jak se mi Monako líbilo, vrhnu se hned na začátek výletu a to našim příjezdem do Monaka. Zastavili jsme celkem vysoko, jelikož dolů ke kasínu by nás prý nepustili s mikrobusem parkovat, a poté co jsme si vyfotili několik fotek jsme s holkama měly vyjít napřed, že si pan ředitel jen pro něco zajde do auta, a že nás dožene. 
Už jen to, že to zmiňuji Vám musí napovědět, že to tak vůbec nebylo. Cestu ke kasínu, kde byl sraz jsme prostě musely najít samy, ale i když jsme jednou lehce zabloudily (Na druhou stranu jsme při tom bloudění aspoň našly záchody. :D), tak jsme kasíno nakonec našly a ještě jsme si po cestě stihly udělat selfie a vymyslet slova na několik písniček. 

U kasína, kde nás teda už čekal pan ředitel, jsme se seskupili a vydali se k historické části města, která alespoň mně připadala, že je úplně bokem. Musel se sejít kopec a následně se vyšlapat spousta schodů a to ani nemluvím o tom, že jsme museli jít i zpátky, že ano. :D
Nicméně centrum bylo pěkné. Viděli jsme střídání stráží, vešli do nějakého kostela, čichli si k pepřovému stromu a nakoupili si suvenýry pro naše blízké.

A pak pokračoval náš rozchod. My se Sárkou jsme se rozhodly najít pláž a vydaly se tak podle instrukcí pana ředitele k místu, kde se asi pláž mohla nacházet. 
Kousek od kasína nás zaskočil pár, jež vypadal vcelku bohatě, který nás poprosil, jestli jim uděláme fotku u nějaké cedule, a protože Sárka se do toho nehrnula (A já měla kolem krku fotoaparát, takže ten pán mluvil spíš na mě.), vzala jsem do ruky jejich telefon a zadržela dech pokaždé, když jsem zmáčkla spoušť, aby se mi moc neklepaly ruce. 
Pokračovaly jsme dál a zjistily, že cestou, na které jsme byly, se k moři nedostaneme, a tak jsme se musely kousek vracet a při několikáté zatáčce se můj orientační smysl začal spoléhat na Sárku a jediné, co mi dodalo pocit, že jsem aspoň trochu co k čemu, byly chvíle, kdy jsem objevila cedule s nápisem Plage a radostně se zasmála, že tu pláž přeci jen najdeme. Našly jsme ji asi o deset minut později a vyčerpané jsme se první šly převléct, koupily si ledovou tříšť, která nám v tu chvíli za ty peníze stála a šly se aspoň na chvíli opalovat.

Vlezly jsme dokonce i do moře, kde nás napadly malé kousavé ryby a taky, když už jsem se začala bát, že jsme jediné, kdo šel na pláž, nás objevily Míša s Milčou a přidaly se k nám na pláži.
Když jsme se pak vydaly zpátky, cesta byla najednou o dost kratší (Asi proto, že jsme tolik nezabočovaly a prostě se napojily na hlavní cestu.) a taky rychlejší, takže jsme sraz stihly s náskokem a počkaly na to, až budeme všichni.
A samozřejmě, když jsme šli dolů, museli jsme i nahoru a tak jsme se vydali na výšlap monackými schody, tentokrát s panem ředitelem v čele a s naprostou důvěrou cupitaly za ním. No většinou... Nakonec jsme se Sárkou oddělily, chodily popředu a pokaždé se ptaly na cestu, takže když jsme došly na schody, které nikam nevedly a Sárka to chudák šla nahoru ověřit, docela jsme zuřily a já osobně měla chuť si vyčarovat kouzelný výtah, který by mě dopravil až k autu.
Nicméně výlet byl skvělý. Po výšlapu schodů nám všem bylo sice horko a teklo z nás, jako bychom zrovna vylezli z moře, ale i tak jsme si výlet užili a shodli se na tom, že Monako je mnohem lepší než Cannes.

PS: Omlouvám se za slohovku.

Byli jste někdy v Monaku? Chtěli byste ho navštívit?

Žádné komentáře:

Okomentovat